Víťa a Shelly

Ahoj, jmenuji se Shelly. Jsem fenka labradorského retrívra a chtěla bych Vám představit svého budoucího majitele a parťáka.

    Jmenuje se Víťa Sagan, trpí dětskou mozkovou obrnou, takže je vozíčkářem odkázaným na pomoc druhých. Od svých 17 let žije s maminkou (pěstounkou), která je velkou pomocnicí v jeho nelehkém životě, ale protože je mu nyní už 22 let, snaží se být co nejsamostatnější. Proto mu budu pomáhat i já, Shelly! Budu ho doprovázet na střední školu, kde studuje floristiku, protože žádný den pro něj není všední a jednoduchý, ve škole je jediný fyzicky znevýhodněný.

    Pro ostatní dvounožce je otevírání a zavírání dveří brnkačka. Ale co pro člověka sedícího na kolech?  A to zdaleka není všechno, například svlékání oblečení nebo podávání spadlých předmětů, jako jsou klíče, mobil, peněženka, u všech těchto úkonů může upadnout nebo musí zavolat nějakého dvounožce na pomoc. Ale teď už nebude muset, protože mu je dokážu zvednout JÁ a ještě u toho zavrtím vesele ocasem.

    Fyzický handicap však není zdaleka všechno s čím mu budu pomáhat. Páníček trpí také záchvatovým onemocněním, takže je třeba, aby mu pořád byl někdo nablízku, jak sám říká, člověk nikdy neví, kdy záchvat přijde. V takové situaci přicházím zase na scénu JÁ, protože při záchvatu trpí svalovými křečemi a je důležité, aby v takové chvíli nezůstal sám a abych přivolala pomoc rodinného příslušníka, případně nějakého kolemjdoucího.

    Páníček trpí i psychickými problémy, takže by podle svých slov často raději hodil nohy na ramena a utekl. Jeho panické ataky a úzkosti provází strach. Strachy ho často přepadnou z ničeho nic, naprosto bezdůvodně. V každodenním životě jsou pro něj velmi náročné úplně obyčejné věci jako chození do obchodu, do školy, nastupování do autobusu, objednání se k lékaři, oslovení dvounožce, požádání o pomoc. Ne každý dvounožec si dokáže představit a pochopit, jak těžké to může být a jak důležité je, aby se v takový okamžik necítil sám.

    Panika a strach jsou velmi nepříjemné, páníček si často v tuto chvíli neví rady a někdy si i ubližuje. Proto jsem tu JÁ, abych ho olízla po tváři a tím mu dala najevo, že je to jen panický záchvat, který přejde. Že jsem tady s ním, aby už na nic nemusel být sám, a také aby věděl že já ho nikdy neodsoudím za to, jaký je nebo jak se v daný okamžik chová, co všechno zvládá nebo nezvládá.

 

    V neposlední řadě je po tom všem důležitá i relaxace, se kterou mu dokážu také pomoci. Při společném odpočinku a mazlení využijeme prvky canisterapie, kterou dělám moc ráda.

 

    Ale jen Vy nám dokážete pomoci v tom, abychom nebyli dvounožec a pes, ale prostě a jednoduše parťáci.

Potřebujeme pomoci zaplatit moje psí studium v oboru asistenční pes a to v částce 250 000 Kč variabilní symbol: 3006 Číslo účtu 2901269102/2010

 

                        S pozdravem Shelly a Víťa (brzo parťáci)