Kateřina a Popelka
Jmenuji se Katka, je mi 44 let a už několik let bojuji se závažným onemocněním krční páteře, ke kterému se postupně přidalo i vážné neurologické onemocnění. Během pár let se život celé naší rodiny obrátil vzhůru nohama. Řešení vhodného vozíku, co největší bezbariérovosti, spousta praktických věcí, které člověka dříve ani nenapadly… a k tomu všechno ostatní, co život přináší.
Možná by někdo čekal, že právě nemoc pro mě bude to nejtěžší. Nebyla. Život beru tak, jak přichází. A rozhodně to neznamená, že se vzdávám nebo že se nemoci podvoluji. Jen už vím, že člověk dokáže zvládnout mnohem víc, než si kdy myslí. Je to téměř třináct let, co jsem společně se svými třemi dětmi utekla ze spárů domácího násilí. Zachránila jsem sebe i je.
A jsem na to dodnes nesmírně hrdá. Dnes je můj syn čerstvě plnoletý a moje dcery – dvojčata – mají šestnáct. Společně s mými rodiči mi dávají všechno, co potřebuju. Jsou neuvěřitelní. Moje děti. Moji zlatí rodiče.
Přesto jsem téměř od začátku věděla, že k úplné spokojenosti mi ještě někdo chybí. Někdo se čtyřmi tlapkami. Psí asistent. Mazlík, parťák a pomocník v jedné osobě. A pak jednoho dne zazvonil telefon od paní Hynkové, že má pro mě fenečku s pohádkovým jménem – Popelka. Po absolvování výcviku začala jedna z nejkrásnějších kapitol mého života.
Popelka je kouzelná. Neuvěřitelně přítulná. A s tím svým krásným čumáčkem dokáže okouzlit úplně každého – občas až moc – nezřídka musím kolemjdoucí v jejich projevech náklonnosti trochu brzdit.
Ale hlavně – Popelka mi pomáhá. S obrovskou radostí podá prakticky cokoli. Láhev, drobné předměty… zkrátka všechno, co se mi podaří shodit na zem. A že toho není málo. Otevírá a zavírá dveře, pomáhá mi se sundáváním ponožek, asistuje při nákupech, doprovází mě k lékařům a samozřejmě je mým parťákem při vycházkách u vozíku.
Ale Popelka není jen asistenční pejsek. Je také moje malá chlupatá terapeutka. Canisterapeutka. A podle mě ta nejlepší na světě. Když se k ní přitulím, zabořím se do jejího kožíšku a jen tak spolu jsme, dějí se malé velké zázraky. Napětí ve svalech postupně povoluje, tělo se uklidňuje… a Popelka si to, zdá se, užívá úplně stejně jako já.
Důvěra mezi námi je pro mě něco nádherného. A stejně nádherně zapadla do celé naší smečky. Popelka miluje celou naši rodinu a naše rodina miluje ji. S dětmi řádí, hraje si a jejich lásku jim vrací po svém. Moje maminka si díky ní konečně poprvé v životě užívá klidné venčení. A auto mého tatínka? To Popelka pozná na výbornou. Všichni se jí snažíme dát ty nejlepší možné podmínky a já každý den vidím, jak moc se z ní stává nejen můj asistenční pejsek, ale skutečný člen naší rodiny.
A dnes, po téměř dvou měsících společného života, už vím jedno jistě. Moje touha po asistenčním pejskovi byla správná. Popelka mi pomáhá žít. Pomáhá mi zvládat věci, které jsou někdy složité. Usnadňuje mi každodenní život. Je mýma pomocnýma rukama, když je potřebuju.
Ale hlavně je mým parťákem. Je tu, když je dobře. Je tu, když je hůř. A je tu prostě jen tak. S Popelkou jde život dál… o kus snadněji. Patříme k sobě.
A na závěr bych chtěla z celého srdce poděkovat člověku, bez kterého by Popelka dnes nebyla po mém boku. Paní Hynkové. Za její obrovskou profesionalitu, zkušenosti, trpělivost, čas, péči a především za to, jakého úžasného parťáka mi svěřila. Za to, že mé přání mít asistenčního pejska proměnila ve skutečnost. A za to, že dnes můžu říct: Popelka je přesně tam, kde má být. U mě. A já u ní.
ASISTENČNÍ PES PRO KATEŘINU JE ZAPLACEN!
VŠEM DÁRCŮM DĚKUJEME
Katka s rodinou
