Lucie a Nick
Byla moc šikovná a užívali jsme si každý den. Až přišel ten osudný den, který nám naše životy naprosto změnil. V šesti letech Lucinka podstoupila banální vyšetření kyčelního kloubu artrografii. Bohužel dozorující anesteziolog nereagoval, když se dcera začala dusit, což trvalo delší dobu, až došlo k zástavě srdce a následně k těžkému poškození mozku. Více jak jeden rok jsme strávili po nemocnicích a rehabilitačních zařízeních. Od té doby je Lucka na vozíku, neovládá ruce, špatně mluví a během dne má bolestivé křeče. Všechno vnímá a všemu rozumí, je vlastně uvězněná ve vlastním těle, které neovládá. Nyní má Lucie 16 let a navštěvuje 9. třídu základní školy pro tělesně postižené. Od září bude chodit na střední obchodní školu (speciální).
Už od malička si dcera přála mít psího kamaráda, ale můj bývalý manžel ho nechtěl dovolit a my to respektovali. Nyní po rozvodu bych ji její sen konečně ráda splnila. Jsem přesvědčená, že pejsek by byl ideální k našemu společnému soužití a dcera by byla velmi šťastná. Pomáhal by jí nejen po psychické stránce, ale byl by prima parťák i skvělý kamarád. A vzhledem k její diagnoze kvadruspasticitě a dystonii, kdy má během dne křeče a potřebuje zklidnit, si myslím, že nejlepší volbou by byl asistenční pes. Ve spolupráci s koordinátorkou asistenčních psů jsme si vybrali labradorského retrievra, kterému jsme mohli dát jméno Nick.
Asistenční pes není hrazen státem jako kompenzační pomůcka. Jeho náklady jsou vysoké a tak hledám sponzory a dárce, kteří by nám pomohli se sbírkou finančních prostředků na pořízení asistenčního psa.
Za jakýkoliv příspěvek moc děkuji
Luci s Maminkou
Asistenční pes pro Lucii je zaplacen.