Moje maminka mi řekla, že jsem se narodila do psího pelíšku. Později vyslovila památný citát: „ Kynologie není koníček, to je kůň jako prase!“
Ve 14 letech jsem si pořídila prvního pořádného psa, německého ovčáka. Byla jsem jedním ze zakládajících členů kynologického klubu v Adamově, budovali jsme cvičiště pod Svazarmem.
Mám výcvikářské zkoušky a vedla jsem skupinu psovodů, přípravu psů na zkoušky všestranného výcviku.
Později jsem spolupracovala s Milanem Dvořákem na výcviku vodicích psů jako cvičitel a školitel pečovatelů.
V roce 2016 jsme se s tehdejší kolegyni Jiřinou Hynkovou domluvily, že zkusíme výcvik asistenčních psů.
Baví mě práce se psy, potřebuji vidět, že moji psi fungují v praxi a jsou v pohodě. Jiřka říká, že je mám krásně vyklidněné 🙂 Pracuji na tom, aby pes byl v pohodě, radostný a měl chuť pracovat. Práce není za trest, ale za odměnu!:-) (A že jich zblajznou, těch odměn!:-))
Překonala jsem dřívější obavy a nejistoty a zjistila jsem, že mě práce s klienty naplňuje. Je to pro mě inspirující energie, odvaha a síla lidí se zdravotním postižením! Ráda je svojí prací podpořím!